
Velká úleva po všech těch retardovanejch týmovkách.
Armstrong je věčně nalitej tlouštík, který kdysi býval motorkářem. Zdá se, že má neobyčejně tuhej kořínek, ať s ním mlátí jak chtějí, o co chtějí, čím chtějí, vždy se se slovy "...ouchie.." zvedne a pokračuje.
Archer je jakýsi mnich, kterej mimo jiné umí střílet z kuše. Prostě slušňák a dobrák jak se na mnicha patří.
Tedy žádní superhrdinové se super[doplň oblíbenou fyzikální veličinu] mega[doplň chytře znějící, ne nutně existující, "vědecké" slovo], ikdyž taky ne zrovna normální dvojice. A s věci, které na svém putování do Londýna potkávají také zrovna nejsou normální (pokud srovnáváme s realitou, na komiksové poměry nic ulítlého) .

Zrovna v tomto sešitě se je pokouší zabít nějakej, ...já vám ani nevim, žije to v kobce na hřbitově a skoro bych řekl, že to byl upír, ale jistej si fakt nejsem. Každopádně je fikanej a poštve Archera a Armstronga proti sobě, aby si sám němusel ušpinit ruce. (Je to trochu jinak, ale vzhledem k tomu, že neznám předcházející události, tak si myslim, že je to fuk :) )
Každopádně, četlo se to poměrně dobře. Zvlášť, jak jsem řekl, mě potěšila naprostá absence kostýmovaných supermagorů.
Darque Daze (one-shot)
scénář: Bob Layton
kresba: Bernard Chang
vydalo: Valiant
hodnocení***